Želnava 21.-22.6.2002
Někdy asi 7.6.2002 jsem se od Šničky dozvěděl že se koná jakási párty kdesi v Želnavě u našeho "bývalého" spolužáka Zdendy K.! Příjemě mě to překvapilo a ihned jsem začal přemýšlet jestli by nebylo dobré se tam objevit!
Samozřejmě mě to lákalo, ale nedlouho před tím jsem utrpěl zranění levého kotníku a v té době(7.6.) jsem "běhal" o berlích... nic příjemného. Mno, přesto netrvalo ani 14 dní, a bylo rozhodnuto. Mezitím jsem obdržel umělou
sádru, což mě velmi potěšilo a protrpěl jsem několikero přijímacích řízení, jakožto i většina mých bývalých spoužáků. Poslední týden před touto akcí, jsem se marně pokoušel dovolat někoho kdo by semnou zašel na jedno dvě
tři čtyři pět šest sedm...mno to ne asi tak na ty tři pifka.
Nikde jsem nenašel pochopení. :o/ Několikrát mi bylo řečeno, ať prý vydržím, že prý v pátek bude líp. Vydržel jsem. Po několika krátkých hovorech a několika eSeMeSkách, byl stanoven odjezd "mým" fordem escortem 1,8D cca v
19:00 z Prachatic. Řidičem vozu byl ustanoven Ota V. a velitelem vozu jsem byl stanoven JÁ! Lépe řečeno jsem se jím stanovil... Možná se ptáte, proč sem neřídil, když to bylo moje přibližovadlo!
Důvod byl jednoduchý. Za 1. kvůli mému zranění a bezpečnosti cestujících a za 2. kvůli mé lenosti :o)! Každopádně nenašel se nikdo kdo by s námi chtěl jet. Srabi? No to ani ne. Většina se už flákala v okolí Želnavy. Takže sme byli jaxi
odkázáni sami na sebe... Někdy okolo půl sedmé mi zazvonil telefon a Ota(který byl na druhém konci) se nedočkavě ptal: "co kdybysme jeli dříf?" "Mno proč ne já sem připravenej." Odpověděl jsem. Tak tedy zanedlouho se dostavil Ota k nám a vyrazili sme nach Želnava!
Pohodová cesta naám vesele ubíhala do té doby než sme zjistili, že "před kostelem doprava" znamená najet na polní cestu vedoucí kamsi neznámo kam. Projistotu sme zavolali Zdendovi, který nás ujistil, že jedeme dobře! Pokusili sme se mu věřit a pokračovali v off roadu.
Netrvalo dlouho a dorazili sme na jakousi polní křižovatku. Kudy kam? Nezbývalo než vystoupit a podívat se co je lepší! Sotva sem doskákal kousek po horní cestě zahlédl jsem Zdendu, který nám cválal naproti. Sednul sem si tedy na kapotu a vyrazili sme na poslední úsek naší cesty.
Vlesíku na jakési kopci nedaleko Želnavy se nachází několik chat, z nichž jedna byla Ta ve které sme měli ztrávit několik následujících hodin. Náš dlouho očekávaný příjezd byl zdokumentován pohotovým investigativním kameramanem a za bouřlivých ovací uvítán čekajícími členy výpravy.
Někteří dobrodiní litovali mojí nožičku, jiní nás pohotově seznamovali s již uplynulými skutečnostmi. Několik lidí se střídalo v nafukování Duše, a skoro každý popíjel kávu. Ospalci. Netrvalo dlouho a většina se usnesla, že by nebylo od věci se sejít k řece vykoupat. Slovo dalo čin
a šlo se... No někteří jeli. V Duši. Tito odvážlivci, kteří jak jsem již řekl, nějakou dobu před naším příjezdem neúnavně hustili duši neznámého zetoru, se nyní zběsile po vzoru "Jízdy" pouštěli z kopce dolů! Docela zábava. Údajně i pro ty co to zkusili! My normálnější nebo jinak postižení sme šli pěšky!
Já osobně chvílema i po jednej noze! Řeknu vám, voda byla jedna možná i dvě básně! Fakt supr! Nechápu ty co tam nevlezly! Nevim jak dlouho sme se cachatli, ale po nějaký době projevilo několik členů výpravy touhu navštívit nějaké restaurační zařízení! Jakožto majitel a velitel vozu jsem byl nucen
(naštěsí-to vysvětlím později), opustit řeku a vyrazit zpět na kopec! Bylo nás takových . Ota,Alča,Jana,Vlasta,Bára,Zdenda a Já. Ota,Alča,Bára,Jana a já jsme směle vyrazili do Želnavy do hospůdky. CEstou necestou už začínalo svěže pršet, a když sme vlezli do hospody tak slušně lilo. Bohužel měli plno a ještě hůř neměli nic.
Rychlým přesunem jsme se vrátili do auta a vyrazili o dvě vsi dál. Do Nové Pece. Krušná cesta. Stěrače nestíhaly, kroupy padaly ani nebylo vidět odkud, o morálce posádky nemluvě! V kempu, ale bylo taky plno, tak jsme akorát koupili doutníky pro naše zběsilé kuřáky a vyrazili zpět na chatu.
Tam sme našli celou společnost v teple domova. Dozvěděli sme se o zběsilém úprku do vrchu před deštěm a o záchraně duše odvážným(v pohádkách bejvá hloupej) Honzou. Celé jsme to o chvíli později shlédli na videu v produkci našeho paparaziho! Nazval bych to asi "Záhada Želnawitch"! :o)
Zas tak dlouho to netrvalo a přestalo pršet. Už ani nevím proč, ale znovu jsme se vydali do Pece. Tentokrát v jiném složení. Ota,Faltýn,Honza a samozřejmě Já. To byl zase bordel. :o) Cestou jsme zpestřovali jízdu okolojedoucím řidičům. Asi z nás měli radost. V Peci jsme si dali každej až na řidiče Faltýna jedno (on měl..asi colu) a pomalu vyrazili zpátky.
Na chatě už hořel oheň a několik jedinců dlabalo buřty(vuřty). Započal (pro některé celonoční) hodokvas. Většinou se pila houba, někteří(já) pivo (jaký neřeknu to by byla reklama), jestli měl eště někdo něco to nevím (Faltýn měl v báglu whisku, ale jestli to načal netušim). Noc ubíhala
poměrně nerušeně... U ohně se hrálo na kytaru, v chatě hrál kazeťák, v lese houkala sova a na kolejích vlak. Skopčáci ruku v ruce s Rakušanama nám přes kopce házeli mlhu, která nám zakrývala výhled skoro kamkoliv. Někteří se docela roztomili přiopili. :o) Někdy mezi 1:30-2:00 22.6. smělá čtveřice otužilců vyrazila
na noční řádění v řece. Nevim proč se mezi ty otužilce počítám, když jsem tam nevlez ze strachu o otékající pahejl, ale šel jsem! Ota,Šnič a Honza neváhali a za bujarého veselí vtrhli do klidných vod Vltavy. Byla to docela zábava poslouchat, jak se tmou lehce prosvícenou měsícem ozívají skřeky těchto třech mladíků.
Docela jsem jim záviděl. Asi po 15minutách, možná to trvalo dýl, jsme vyrazili za zpěvu nejen pochodových písní z5. Krapet na nás nadávali, že sme na ně nepočkali, ale byla to jejich chyba. Já osobně jsem ještě chvíli poseděl u ohně, dopil třetího a posledního lahváče a vyrazil hledat Michala, který se chytře ukryl v chatě na palandě.
Tvrdil, že má rýmu, no mluvil nějak divně, ale stejně pospával. Tak jsem ho následoval. Přerušovaně jsem se prospal do překráného šumavského rána. Někdy v 7:00 ráno mě vzbudil...asi sem ale nespal.. Ota s tím, že by bylo záhodno brzy vyrazit k domovu. Zavrčel jsem, že ať vydrží do osmi a ve čtvrt jsem vylez z pelechu.
Chvilku jsem mžoural na balkóně a pokřikoval na okolí. :o) otom jsem slezl dolů a čekal až mi přeochotný Zdenda připravý čajíček. Mezitím jsme si samo povídali. (už začínam kecat kraviny) Honza pospával na sloupku(možná to někdo vyfotil:op) a zbytek se různě poflakoval. Ti co se mnou cestovali zpátky (Jana,Alča,Ota,Mára)
mě ukecali ať jedem ve tři čtvrtě(vlastně Ota, kvůli fotbalu). Svižně jsem si sbalil a nabádán Zdendou, že ať tam nic nezapomenu, jsem se loučil se zbytkem naší "partičky"! Nebylo to smutné loučení, vždyť se zas uvidíme!:o) No a pak sme vyjeli. Domů to byla pohoda. Ota většinu a sebe rozvez a n mě už bylo akorát sjet z kopečku domů a cestou vysadit Alču.
Všechno v pořádku dopadlo a bylo...
Večer se ještě prý pokračovalo, ale v jiném složení... Zdenda, Šnič, Růženka a XiXao. :o)
Někoho možná zajímá co se dělo v noci. No pokud jsem slyšel tak se nic vyjímečného nestalo. Takže se ptejte jinde!
Takže to je konec další z mnoha akcí naší bývalé třídy PTG!
Ještě dodatek- Druhé vozidlo (Šničkovo banán) jelo s šesti lidmi na palubě a i přesto je Policie ČR nezastavila! Děkujeme Policii
Jestli někoho zajímá, kdo tam v té Želnavě vlastně byl, tak tedy- Vlasta H., Jana S., Bára J.,Alena S., Honza K., Faltýn F., Ota V., Mára P., Kovi, Zdenda K., Šnička V., Michal L. a samozřejmě Já Jilda (prey Žofré :oP)
také asi za všechny poděkuji našemu milému hostiteli Zdendovi K., který to celé spáchal! DĚKUJEME! :o)
To je tedy vše a jako vždy připomínky, dodatky, pochvaly a vy co ste fotili fotky posílejte mě ať to má nějakou fazónu!jildax@seznam.cz
poslední věc- víte jak mě nabádali ať tam nic nenecham... nechal jsem tam mikinu :o)
Váš a nejenom váš Jilda!